POBYT VE TMĚ

7 DNÍ A 7 NOCÍ

Co se stane, když na chvíli zhasne světlo kolem nás?

Terapeutický pobyt ve tmě je cesta do hlubin vlastního nitra.

7 dní a 7 nocí bez vnějších podnětů, kde začíná promlouvat intuice, ticho a pravda ukrytá uvnitř nás.

Někdy právě ve tmě najdeme své největší světlo

Myšlenka na pobyt ve tmě mě provázela několik let. Slyšela jsem mnoho příběhů od lidí, kteří touto zkušeností prošli, a pokaždé ve mně zanechaly stopu. Přesto jsem dlouho váhala. Ke tmě jsem cítila respekt, ale také strach. A právě ten mě držel v bezpečné vzdálenosti od rozhodnutí, které ve mně už dávno zrálo.

Pak přišel prosinec roku 2025. Na jednom obchodním setkání jsem se "NÁHODOU" potkala se dvěma lidmi, kteří o pobytu ve tmě vyprávěli. Byli na sobě zcela nezávislí, a přesto oba přinesli do mého života důležitou skládačku.

První z nich se zmínil, že jeho bratranec pobyty ve tmě pořádá. Ještě ten den jsem si našla webové stránky a měla jsem jasno, kam bych chtěla jet.

Druhý člověk mi řekl něco, co ve mně okamžitě probudilo silnou touhu tuto zkušenost prožít. Vyprávěl, že mezi šestým a sedmým dnem pobytu se mohou aktivovat schopnosti a vnitřní procesy, ke kterým se za běžných podmínek člověk nemůže dostat. Nevím, proč mě právě tato věta zasáhla tak hluboko, ale něco ve mně zarezonovalo.

A v tu chvíli bylo rozhodnuto.

Přihlásila jsem se.

A od chvíle, kdy jsem odeslala přihlášku, jako by celá cesta začala ještě dříve, než jsem skutečně vstoupila do tmy.

Začala jsem si více všímat, jak se cítím v prostorech bez světla. Pozorovala jsem své reakce, své myšlenky i emoce. Uvědomovala jsem si, kolik nejistoty, ale také zvědavosti ve mně tma vyvolává.

Čím více se blížil termín odjezdu, tím více jsem cítila, že pobyt ve tmě nezačíná dnem příjezdu. Začíná mnohem dříve – v okamžiku, kdy se pro něj člověk skutečně rozhodne.

22. 2. 2026

Dnes jsem si koupila nový deník.

Přitáhl mě svou kresbou, čakrovými kameny vsazenými do obálky i čistými stránkami, které čekaly na svůj příběh. Ale ze všeho nejvíc mě přitahovalo ticho, které z něj vyzařovalo ještě dříve, než jsem do něj napsala první slovo.

Držela jsem ho v rukou a měla pocit, že už ví, co v něm jednou bude zapsáno. Jako by netrpělivě čekal na myšlenky, sny, otázky i odpovědi, které mu svěřím.

Sedím v kostele v Praze a začínám si psát poznámky před pobytem ve tmě:

Sepsáno v Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty

22. 2. 2026

Proč jsem se pro to rozhodla?

Po 43 letech na této planetě chci udělat něco, co jsem zatím neměla možnost prožít. Být sama se sebou – se svým tělem, myšlenkami, hlasem, srdcem, egem, strachem i odvahou.

Vstoupit do prostoru, kde se mnou nikdo nebude komunikovat žádnou formou – mluvením, telefonováním, psaním zpráv, e-mailů ani dopisů.

Možná budu poprvé v životě opravdu nedostupná a dovolím si být sama se sebou v bezpečí. V bezpečném prostoru.

Chci mít příležitost zachytit hlasy, které ke mně promlouvají z mého srdce, a objevit schopnosti, které zatím neměly možnost se probudit. Cítím, že právě teď nastal čas stát se tou nejlepší verzí sebe sama – v lásce a jemnosti.

Proč?

Abych měla příležitost naplnit smysl svého života.

Co bude pak?

Pak přijde láska a Boží požehnání. Cesta utrpení může skončit – nejen pro mě, ale i pro ty, kteří budou následovat své srdce.

Tak jako vše co v životě přejeme, má své cesty, strachy a obavy, naštvání, ale potom může vyjít slunce, které rozzáří srdce nás všech, kteří budeme připraveni projít branou "pekla". Branou, která vypadá děsivě, ale u průchodu pochopíš, že není a je to jen iluze, kterou máš ve své hlavě.

Možná proto, že nás to tak učili naši předci.

A rány našich předků jsou někdy tak hluboké a bolestivé, že můžeš cítit jejich bolest jako vzkaz, který nás vede ke dveřím, jež musíš otevřít.

Klika může být studená. Na první pohled se může zdát, že je zamčeno. Ale někde tam je klíč, který je potřeba najít. I když je kolem tma – pobyt ve tmě – nakonec se vše může rozsvítit a ukázat ti, kam přesně máš jít.

A co bude pak?

Vzpoura všech přesvědčení , které v sobě ještě máš.

Co jsem si vzala s sebou

• deník a psací potřeby
• deku
• plyšáka od dětí
• hrnek
• hudební nástroj
• peřiny a polštář
• karimatku
• koberec
• krystal
• pohodlné oblečení
• šál
• tmavé brýle
• teplé ponožky
• kartáček a pastu
• kokosový olej
• kamínky na počítání
• neonové pastelky
• dvě pravítka

A pak už jen sebe.

7 DNÍ a 7 NOCÍ

Každý den ve tmě byl jiný. Přinesl nové pocity, vzpomínky, otázky i odpovědi. 

Klikněte na jednotlivé dny a vydejte se se mnou na cestu sedmidenním pobytem ve tmě. Objevte příběh postupného ztišení, setkání se sebou samou a proměny, která se odehrává tam, kde už není nic vidět – ale o to více je možné cítit.

Postupně budu otvírat jednotlivé dny, jak je budu z deníku opisovat.