Chci to zabalit a jet domů

Ticho. Jen ticho.

Pořád mě obklopuje ze všech stran. Stále se mi chce spát. Z postele vstávám jen proto, že musím na záchod. Jinak bych nejraději zůstala zachumlaná pod peřinou celý den.

Než se odhodlám vstát, beru do rukou svou malou zvonkohru. Jemně s ní pohybuji a dnes v jejích tónech slyším zpívat ptáčky. Nevím, jestli tam opravdu jsou, nebo si je moje mysl vytváří, ale udělalo mi to radost.

Když jsem v noci usínala, začala jsem přemýšlet, jestli už nepůjdu domů.

Je mi smutno.

Všude kolem je tma. Občas mám pocit, že se prostor na okamžik rozsvítí a já konečně uvidím místnost kolem sebe. Zdá se mi, že rozeznávám zdi. Ale pak zvednu ruce před obličej a zjistím, že nevidím vůbec nic. Tma se znovu promění v hlubokou, nekonečnou propast.

Živý sen o Michaelu Jacksonovi

V noci jsem dlouho nemohla usnout. A když se mi to konečně podařilo, přišel neuvěřitelně živý sen.

Bylo to, jako by někdo rozsvítil světlo.

Najednou jsem stála v divadelní šatně. Všude bylo plno barev, ruchu a života. A mezi tím vším se objevil Michael Jackson.

Všechno působilo naprosto skutečně.

V první chvíli jsem se vyděsila. Měla jsem pocit, že jsem nějak přerušila svůj pobyt ve tmě. Chtěla jsem všechno zhasnout a vrátit se zpátky do tmy.

A pak mi došlo, že sním.

Druhý sen byl stejně živý.

Byla jsem v našem starém bytě, kde jsem vyrůstala jako malá holka. Prosila jsem mamku, aby zavolala mému manželovi a řekla mu, ať si pro mě přijede už ve středu večer.

Když vytáčela jeho číslo, slyšela jsem, že mluví s někým jiným. Nemohli jsme se spojit. Jako by mě vůbec neslyšel.

Jako by byl v jiné realitě.

V tom okamžiku jsem si uvědomila, že se musím vrátit do tmy. Že to nechci vzdát. Měla jsem pocit, jako bych něco důležitého přerušila.

Oba sny byly tak skutečné, že jsem něco podobného nikdy předtím nezažila.

Hlasy srdeční a krční čakry

A tak poslouchám.

Ticho.

Sama sebe.

A najednou mám pocit, jako by ke mně promlouvala moje srdeční čakra.

"Jsem ve tmě stejně jako ty.

Jen občas se ve mně objeví malá jiskřička světla. Když stojíš nahá na slunci. Když pozoruješ východ slunce. Když ti doma vykvete květina. Když se zamiluješ.

Já nejsem o cíli.

Jsem o prožívání.

Nezáleží na tom, kde jsi a kam jdeš. Důležité je samotné bytí.

Vnímám i tvůj smutek. Tvá zklamání. Ale i to je součást života. Součást vědomí na této planetě.

Možná jsi čekala něco velkolepějšího. Ale u mě je to jednoduché. Znám jen lásku a smutek. Všechno ostatní přichází až potom."

Po chvíli se ozve další hlas.

Krční čakra.

Vyjadřování.

"To já toho mám na srdci hodně.

Řídím se vším, co jsem za život nasbírala. Přesvědčeními, zkušenostmi, příběhy předků. Ale učím se rychle a dokážu se proměňovat.

Miluji vyjadřování v jakékoliv podobě. Jen mi dej prostor. Nebudeš se stačit divit."

A pak se objeví zvláštní myšlenka.

Když se propojí srdce a komunikace, zmizí strach.

A najednou si ve své fantazii balím kufry a odlétám do Afriky. S mamkou. Do centra, kde pečují o zraněné tygry a lvy.

Už jen tři dny

Vyčerpáním usínám.

Když se znovu probudím, pokračuji v psaní deníku.

Už jen tři dny.

Připadá mi to ale jako věčnost.

Zajímá mě, co se stane šestý nebo sedmý den. Jenže co když nepřijde vůbec nic? Co když je to všechno zbytečné?

Ve tmě je dlouhá chvíle.

Bez zvuků.

Bez hlasů.

Bez lidí.

Možná by bylo jednodušší být tu s někým.

Ale přece to nemůžu vzdát.

Moje zvědavost je silnější než chuť odejít.

Jenže vedle ní cítím i strach.

Strach ze zklamání.

Strach, že ztratím čas.

Jsem máma.

Neměla bych být teď s dětmi místo toho, abych seděla tady v temnotě?

Chjooo...

Dnes přišel ještě jeden návštěvník paní NUDA.

Velká.

Těžká.

Nekonečná.

Nikdy jsem nic podobného nezažila. Do této chvíle jsem vlastně ani nevěděla, co slovo nuda skutečně znamená.

A tak si do deníku píšu velkými písmeny:

TRPĚLIVOST

NUDA

STRACH

PŘEKONÁNÍ HRANIC

RADOST

Přiznávám nudě její místo.

Přijímám ji.

A zároveň si přeji pozvat do svého prostoru něco jiného.

Tak pokračuji:

TVOŘENÍ

POZNÁVÁNÍ SEBE

VIZE

CESTOVÁNÍ

TMA

ČEKÁNÍ

DLOUHÁ CHVÍLE

Ale uvnitř mě se nic nemění.

A tak píšu dál:

NUDA

ČEKÁNÍ

ČEKÁNÍ

NUDA

ČEKÁNÍ

TRPĚLIVOST

Nakonec to vzdávám.

Jsem unavená.

Unavená z čekání.

Unavená sama ze sebe.

Zavírám deník.

A odcházím spát.